Operní panorama Heleny Havlíkové

Opera Plus - operní panorama Heleny Havlíkové

České přírůstky do diskotéky – operní, písňové i operetní lásky Barbory Poláškové

Pokud se chce dnes český operní sólista prezentovat prostřednictvím nahrávky na CD, většinou mu nezbývá nic jiného, než se o ni postarat sám. Tuto cestu zvolila i česká mezzosopranistka Barbora Polášková de Nunes-Cambraia a nahrála s klavíristou Peterem Valentovičem CD s jednoduchým identifikačním názvem Polášková de Nunes-Cambraia – mezzo-soprano (a stručným bookletem v angličtině se základními biografickými údaji). Dramaturgie nahrávky je průřezem jejím aktuálním repertoárem – operním, písňovým i operetním.

Své CD otevírá Polášková Habanerou z Bizetovy Carmen, efektní vstupní árií cikánky, která na horkem rozpáleném sevillském náměstí dráždí muže provokativní písní o lásce jako nezkrotném ptáčeti. A následuje Seguidilla, kterou tato nezkrotná cikánka po svém zatčení okouzlí svého věznitele, vojáka Dona José natolik, že ji nechá utéct. Právě Carmen je totiž rolí, kterou se Polášková hned na začátku své kariéry katapultovala v roce 2010 do centra pozornosti. V pulzující, dynamické olomoucké inscenaci zkombinovala svůj talent a mládí do pojetí Carmen jako půvabného neviňátka, kočičky, která ale umí nejen vystrčit, ale pořádně zatnout drápky, když není po jejím. Do olomoucké koncepce takové Carmen se velmi dobře hodil její tvárný a technicky zvládnutý vyrovnaný hlas, aniž svým objemem musel zrovna bourat divadlo. A byla to opět Carmen, o šest let později v Opavě, za kterou získala nominaci na cenu Thálie 2016.

Na svém profilovém albu Barbora Polášková představuje výběr z široké škály svého repertoáru. Ten sahá od hudby barokní, reprezentované árií Bereite Dich, Zion z Vánočního oratoria Johanna Sebastiana Bacha nebo árií Lascia ch’io pianga z Händelova Rinalda, přes Mozartova Cherubína (Figarova svatba), Rossiniho Rosinu z Lazebníka sevillského nebo Gluckova Orfea. Pokračuje romantickým repertoárem. Na CD ho reprezentuje Verdiho Azucena z Trubadúra nebo Dvořákova Ježibaba (Rusalka) a Smetanova Panna Róza (Tajemství). Nechybí ani slavná árie Saint-Saënsovy Dalila Mon coeur s’ouvre à ta voix, kterou Polášková prodchnula smyslností, když v ní pelištejcká kněžka svede hebrejského siláka Samsona, aby z něj vymámila tajemství jeho neporazitelnosti.

K operním áriím Polášková připojila i výběr z písní – z Dvořákových Cigánských melodií, Janáčkovy Moravské poezie nebo z Mahlerových Písní o mrtvých dětech. Svou schopnost vnořit se i do zádumčivějších výrazových odstínů Polášková prezentuje například na Asturianě z cyklu Sedmi španělských lidových písní Manuela de Fally. V písních se tak na rozdíl od árií neprojevuje handicap této aktuální kompilace pěveckého umění Barbory Poláškové, protože árie jsou nahrány pouze s klavírním doprovodem, jakkoli v provedení Petera Valentoviče velmi citlivým.

Mezzosopranistka Barbora Polášková de Nunes-Cambraia získala pěvecké školení na konzervatořích v Praze a Plzni a doplnila si ho studiem jazyků na Univerzitě Karlově. Záhy po svém debutu v olomoucké Carmen dostala velkou příležitost, když byla na koncertě v cyklu Hvězdy světové opery partnerkou sopranistky Sondry Radvanovsky a troufla si, přes svůj nesporný talent tehdy poněkud předčasně, na dramatické party Verdiho Eboli z Dona Carlose a kněžny de Bouillon z Adriany Lecouvreur Francesca Cilei. Od té doby nastudovala Polášková na operních scénách v Olomouci, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem nebo v Brně mnoho dalších rolí – Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, Rosinu v Lazebníkovi sevillském, Gertrudu v Thomasově Hamletovi, z Verdiho oper Fenenu v Nabuccovi, Maddalenu v Rigolettovi nebo paní Quickly ve Falstaffovi. Byla také Káčou ve Dvořákově opeře Čert a Káča nebo Olgou v Čajkovského Evženovi Oněginovi. I když v plzeňském nastudování zkrácené italské verze Cherubiniho Medey dostala Barbora Polášková jako Medeina důvěrnice Neris příležitost v jediné árii, využila ji svrchovaně s velkým hudebním citem a skvěle charakterizovala oddanost a zároveň strohou přísnost důvěrnice vůči své despotické velitelce. Předvedla, že není malých rolí. A v plzeňské opeře se také s citem pro mladickou rozkolísanost Idamanta zhostila této role v Mozartově Idomeneovi.

V aktuálním pěveckém profilu Polášková zabrousila také do žánru operety. Vedle Carmen je kníže Orlofsky z operety Johanna Strausse Netopýr další rolí, která se skvěle hodí k jejímu typu. V jejím podání čiší v kupletu, ve kterém kníže zve hosty, aby si u něj užili velkolepou party, jiskřivý esprit.

Aktuální kompilace repertoáru Barbory Poláškové ovšem není její první nahrávkou. Už před deseti lety vyšlo její debutové CD Amor eterno s milostnými áriemi z Mozartových, Rossiniho, Donizettiho, Verdiho oper, ale i písněmi Almy Mahlerové. Sedm z písní Almy Mahlerové bylo také na programu koncertu ve Smetanově síni pod vedením dirigenta Zdeňka Mácala se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, který v roce 2011 zaznamenala a vydala agentura ArcoDiva. Svůj příklon k soudobé hudbě prezentovala Barbora Polášková například na CD Umění milovati s dramatickou freskou současného českého skladatele Zdeňka Zahradníka na básně Publia Ovidia Nasa a při interpretaci cyklu The Magic Wheel of the Zodiac soudobé australské skladatelky Margaret Brandmanové. Poláškové pravidelná spolupráce s kytarovým duem Siempre Nuevo pak vyústila do nahrávky Guitarra Cantante s českými a španělskými písněmi.

Z nové nahrávky je zřejmé, jak široký musí být dnes repertoárový záběr českých sólistů, aby se uplatnili na operním trhu. V dosavadní kariéře Barbory Poláškové zachycuje její vývoj, kdy se její světlejší mezzosoprán usadil, probarvil a získal intonační přesnost. Řadí se tak k dalším předním českým sólistkám v tomto pěveckém oboru.